Jde to, teď už to také vím - pokračování

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 17. 6. 2015 13:39
Napsal Růžena Zahradníková
Zobrazeno: 9805

Jeden svůj příběh jsem tu již zveřejnila a jako plno jiných jsem si i já, možná trochu naivně, myslela, že jsem nemoc porazila a už se s ní do konce života nesetkám. Nu, člověk míní.. Od prosince loňského roku jsem začala mít problémy se zažíváním, měla jsem průjmy a zvracela jsem a skoro dva měsíce pravidelně docházela ke své obvodní lékařce, která zkoušela různé prášky, kapky, diety a pod.,poslala mě na vyšetření na chirurgii, kde mi do zprávy napsali, že doporučují udělat kolonoskopii. Ale moje obvodní mi pořád nechtěla napsat doporučení, bez něho mě nechtěli vzít, dopadlo to tak, že jsem začala krvácet z konečníku a šla rovnou na chirurgii do nemocnice, kde jsem už zůstala. Kolonoskopii mi udělali a ukázalo se, že mám, kromě srůstů a jiných problémů na střevech, ještě nádor na tlustém střevě. Podstoupila jsem operaci, při které mi byla vyvedena stomie a po potvrzení, že se opět jedná o zhoubný nádor jsem se znovu objednala na onkologii. To bylo koncem ledna, v květnu jsem byla na další operaci, při které mi byla stomie opět zanořena a nyní mě čeká další boj, další chemoterapie. Nejedná se prý přímo o karcinom tlustého střeva, je to prý karcinom ještě z původního onemocnění-vaječníků, jenom se na tlustém střevě usadil, což je prý dobrá zpráva.

Byla jsem hodně zklamaná, opravdu jsem věřila, že jsem se vyléčila a napořád, takže jsem to, pochopitelně, obrečela a byla  jsem zase nějakou dobu psychicky na dně. Ale stejně jako při prvním onemocnění jsem se po nějaké době vzchopila a řekla si, že nezbývá nic jiného, než se do toho zase pustit a snažit se nepřízeň osudu zvrátit ve svůj prospěch. V pátek 19.6. jdu na první chemoterapii, kolik jich budu mít ještě nevím, napřed prý ještě půjdu na CT a podle výsledků se počet určí.

Hodně jsem přemýšlela o tom, jestli je to, že už vím, do čeho jdu, výhoda,nebo nevýhoda, napřed jsem si myslela, že nevýhoda, protože si pamatuji, jak mi bylo, co jsem měla za obtíže a pravděpodobně mohu nyní očekávat to samé. Ale teď si zas říkám, že to možná výhoda je, protože jsem poznala, že se to dá přežít, vydržet, taky medicína jde neustále kupředu, takže jsou nové léky a prostředky na zmírnění nežádoucích účinků. Každopádně jsem ráda, že už se začne, že už se bude něco dít, nejistota a čekání jsou taky hrozné. A kupodivu zatím ani nejsem nijak nervozní, což se ovšem může změnit, ale zatím jsem klidná a smířená.

Jako při prvním onemocnění, i teď mám podporu a zázemí v rodině, v přátelích, kteří sice prořídli, ale zůstali ti opravdoví, i přes to vše si života velice vážím a chci si užít každý hezký okamžik, každý slunečný den, prostě zatím to NEVZDÁVÁM...

A podruhé říkám - JDE TO !!!