Invalidní důchod - "moje odysea"

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 10. 9. 2011 0:00
Napsal Ing. Jan Nachtigal
Zobrazeno: 21638

Od počátku letošního června (r.2011) mne potkalo několik zdravotních problémů a i když neměly s onkologií nic přímo společného, vcelku mne to zkazilo celé letní období. Byly to „jen" virózy, ale při nich teplota 39st.C a jak si každý dokáže představit, tak i takováhle banalita člověka dlouhodobě rozhodí.

Vždy mi trvalo tak 3 týdny, než jsem se opět vrátil do kondice. Mezi tím se dostavila jednou salmonelóza, takže 3 dny a 3 noci jsem proseděl na „židličce" s otvorem uprostřed a splachovadlem za zády. Byl jsem také na Homolce na vyšetření PET-CT, kdy pak minimálně 5 dnů se cítím stejně jako po prodělané chřipce. (Na Homolce jsem se dočetl zajímavou informaci a to, že „minimální dávka radiofarmaka, které podávají pro možnost zobrazení organismu v zařízení, se rovná takovému množství radioaktivity, kterému je v běžném životě lidské tělo vystaveno za dobu 10-ti roků. Vzhledem k tomu, že jsem na PET-CT byl již po 13-té, tak jen tímto vyšetřením už mi je 130let J) Proto jsem se rozhodnul, že další vyšetření PET-CT, které absolvuji až dosud jedenkrát ročně, již absolvovat nebudu. Po pravdě mám toho všeho (myšleno medicíny/léčby) už plné zuby. Ani jsem si nezavolal, jak dopadly výsledky. To že mám astma neřeším, inhalace mi vždy zatím pomohla. To že mám zažívací obtíže neřeším, prostě nechodím mezi lidi, když jsem po jídle - takže můj oběd začíná většinou po 14:00 hodině, to že mám od poloviny července bolesti v levé části hrudníku prostě také musím zvládnout, protože veškerá vyšetření, která mi prováděli na úrovni okresní nemocnice (Strakonice) nic měřitelného nezjistila....

ALE, dnes jsem se rozhodnul popsat pro naše čtenáře, jak jsem bojoval o invalidní důchod a třeba tím přinést další užitečné informace.

TEDY: Můj invalidní důchod, aneb jak se vlk najedl a koza zůstala celá.

Velmi rád dnes s chladnou hlavou uvedu podrobně svůj zážitek, jména osob, které se podílejí na mém dalším znesnadnění života, můj osobní závěr, který jsem si ze všeho odvodil a za který bych jak se říká „dal ruku do ohně".

Tak a jdeme na to:

1.První přezkum zdravotního stavu - březen 2010

  • Jaro 2010 jsem byl vyzván posudkovým lékařem ve Strakonicích k dodání podkladů pro posouzení mojí pracovní schopnosti.

Můj zdravotní stav byl hodnocený stupněm „1c"=středně těžké postižení (tedy pracovní schopnost omezena v rozsahu 35-45%) s tím, že bylo přihlédnuto k dalším mým „neduhům" a přičteno +10% - tedy z toho vyplývá stupeň invalidity II.

 

2. Podání námitky - září 2010

  • Protože jsem věděl, že mohu podat opravný prostředek (v naději,že by někdo jiný a samozřejmě v můj prospěch zhodnotil důchod), podal jsem oficiálně ve stanovené lhůtě „námitku".
  • Protože mi bylo jasné, že potřebuji konečně oficiální dokument (ne prostý text ve wordu), a současně jsem věděl, že doktor Vítek z ÚHKT mi nic napsat nechce, rozhodnul jsem se požádat doc. Tesařovou, zda by si mne nevzala zpět mezi svoje pacienty? A stalo se tak.

 

3. Projednání námitky - listopad 2010

  • V Českých Budějovicích to bylo velmi jednoduché - paní doktorka mi opět (a pro mne otravně) opakovala celou mojí anamnézu s drobnými nepřesnostmi, které mi nevadilo tolerovat.

 

4. Výzva od ČSSZ k dalšímu přezkoumání mého zdr. stavu - leden 2011

 

V lednu 2011 mi přišla výzva k přezkoumání mého zdravotního stavu z okresní správy soc. zabezpečení ve Strakonicích. Pozorný čtenář si jistě snadno spočítá, že uplynulo pouze 3/4 roku od předchozího přezkoumání a již je třeba další??? Podivil jsem se, obtelefonoval úřednice a s údivem jsem si začal připravovat podklady od lékařů.

 

5. Druhý přezkum zdr. stavu - březen 2011

 

Opět stejný lékař, opět stejné vyjádření a výsledek - zde nemá cenu se rozepisovat.

Při odchodu jsem ze zeptal, zda mám opět počkat, až mi přijde rozhodnutí z centrály ČSSZ, abych mohl podat námitku? Dozvěděl jsem se, že k tomuto přezkumu mi z centrály nic nepřijde. Rozhodnutí z centrály přichází pouze tehdy, pokud bych si sám zažádal o přezkum, pak by mi nebylo vyhověno a poté teprve mohu podat námitku.

NEVÁHAL JSEM ANI VTEŘINU a snad jen pro to, abych úředníky zaměstnal jsem si hnedka za 3 dny podal svojí vlastní žádost o přezkoumání zdravotního stavu J

 

6. Třetí přezkum zdr. stavu - červen 2011

 

Ještě než jsem se dostavil na posudkovou komisi, zavolal jsem dr. Vávrovi, abych se na něco (nyní si přesně nevzpomínám na co) informoval - v rozhovoru, který byl vedený trochu familiérně se pan doktor rozpovídal, jak ze Strakonic odcházejí posudková lékaři, jak on sám je částečně invalidní, jak nestíhá vypomáhat v nemocnici, současně pracovat jako zastupitel a k tomu ještě dělat posudkového lékaře. Jeho jedna z vět mi připomněla majora Teraskyho z Černých baronů. Bylo to, když mi do telefonu řekl: „počkejte si až Vám bude 64 let, to taky poznáte, co to je únava"... Bylo jasné, že je prostě mimo pochopení pojmu rakovina, chemoterapie, umírání .....

Na posudkové komisi jsme se sešli „jako staří přátelé" (to si pište, že to tak opravdu není) a jen jsme si potvrdili pouze změnu některých mých trvale užívaných medikací a původní zprávu posudkového lékaře. Zde stojí za zmínku opět jedna nechutná poznámka dr. Vávry. Pár dnů před mým přezkumem vyšel článek o mém utrpení a léčení v jednom místním deníku, kde byla uveřejněna i moje následující fotografie

 

honza5

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Doktor Vávra mi při podání ruky a rozloučení řekl: „.... a pane inženýre, příště si dejte do novin nějakou hezčí fotografii...." No nezabili byste ho? Já tedy ne. Ale že to je chudák na mysli postižený mi bylo jasné a jak říkala moje babička „Buďte blahoslaveni chudí duchem..."

 

 

 

7. Podání druhé námitky

Měl jsem relativně čas k tomu, abych zkusil použít trochu jiný přístup než k první námitce a tak jsem se vydal cestou „svojí inteligence" a možností. Ve vyhlášce 359/2009 o posuzování pracovní schopnosti je uvedeno, že se lékaři posudkové komise mají rozhodovat na základě Mezinárodní klasifikace funkčních schopností a disability. Měl jsem tušení, že lékaři posudkové komise sami vůbec nevědí oč se vlastně jedná, natož aby toto používaly. (zkušenost - všechna svoje rozhodnutí zaštiťují svými dlouholetými zkušenosti, což jsou pouhé s prominutím „tlachy".)

Proto:

1.Jsem si domluvil setkání s jednou bývalou posudkovou lékařkou ve Strakonicích, která patří mezi atestované posudkové lékaře. S touto lékařkou jsem probral jak obecné principy práce posudkového lékaře, tak moje zdravotní záznamy a požádal jsem jí o její názor na moje současné zhodnocení „disabity" (ať jsem „in", tak to píšu „po jejich" J ) Z našeho setkání uvedu nejzajímavější body:

  • Žádná praktická prováděcí metodika posuzování zdr. stavu neexistuje.
  • Neexistuje ani žádný interní/neoficiální pokyn ČSSZ kposuzování zdr. stavu

K mému posouzení zdr. stavu mi bylo řečeno, že je posouzen naprosto správně.

 

2.Vyhledal jsem jednu vystudovanou špičkovou odbornici s doktorátem právě na Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností a nechal jsem si svůj zdravotní stav exaktně zpracovat písemným dokumentem.

  • A konečně jsem se poprvé za celou anabázi dostal kmateriálu, který můj zdravotní stav nehodnotil sice fatálně (což také opravdu není), ale hodnotil jej tak, že moje pracovní neschopnost patří do kategorie 50-90%

 

  

8. Posouzení druhé námitky - srpen 2011

Výsledek bych si dovolil nazvat klasicky „Vlk se najedl a koza zůstala celá". Přesto jej hodnotím z morálního pohledu jako „vítězství".

A jak to tedy dopadlo? Šalamounsky...

Paní doktorka v Táboře (kapacita Budějovické pobočky je zahlcena námitkami) rozhodla při přehodnocení rozhodnutí takto:

  • Původně byla moje pracovní neschopnost „1c"=středně těžké postižení, kde mi byla přiznána horní hranice 45% + přičteno 10% sohledem na všechny vedlejší neonkologické obtíže. Tedy celkově 55% a ktomu příslušející II. Stupeň invalidity.

 

Můj osobní názor na hodnocení invalidního důchodu.

Zkušeností a odborných i laických náhledů jsem za celou moji dosavadní „odyseu" nasbíral hodně, proto si za svými názory zásadně stojím:

 

  • Připomenu si dobu komunismu - zde to probíhalo tak, že existovala opravdová posudková komise - byla složena ze 3 vedle sebe v jednu chvíli sedících lékařů, kteří si pacienta pozvali, měly všechny podklady připravené a prostudované, pacienta vyslechli a pak se společně rozhodli jaký je zdravotní stav a „co s ním". Doufám, že i zapřísáhlý pravičák pociťuje z tohoto popisu nesnadnost zmanipulování takového procesu. Nehledě na to, že na vše byly formuláře, kde se přesně musely uvádět konkrétní údaje. Dnešní zpráva mi připadá svojí roztříštěností jako materiál pomateného spisovatele „Bláznových zápisků".... Vzpomínka na Antala Staška.

 

Je toho hodně co by se dalo napsat z mých zjištění, ale tento dokument vznikal v průběhu 3 dnů a sil mi již opravdu ubylo. Nicméně jsem rád, že jsem svoje zkušenosti mohl předat našim čtenářům, kteří se pohybují svými starostmi na stejné vlně.

 

S pozdravem „buďme rádi, že máme sílu řešit důchod a nemusíme řešit mnohem závažnější věci" se z pod Šumavských hvozdů za úplňku v dobré náladě a smířen s osudem loučí a všem přeje podobné „krásné" starosti

Honza Nachtigal